Paměti smíchovského domobrance
"článek převzat s laskavým svolením od pana Hynka Domalipa"
V zákopech na severním bojišti v měsíci září 1914 - líčí smíchovský domobranec:
Bylo po tuhém boji, v němž náš pluk byl nucen ustoupiti před velikou přesilou ruského vojska u města Opole. Vysíleni a rozčileni až do krajnosti, shromáždili jsme se pokud to bylo možno u velikého lesa. Zde jsme po odpočinku, jehož bylo již na nejvýš zapotřebí, vyčkávali dalších rozkazů. Bylo nás velice málo, což se nechalo vysvětliti tím, že mnozí ani nevěděli, kde náš pluk se soustřeďuje. Přišel zase rozkaz, by náš pluk opět nastoupil do „švarmlinií“. Odebrali jsme se na vykázané nám místo, jež bylo vzdáleno asi tři tisíce krokův od nepřítele. Poloha tohoto míst byla pro nás velice výhodná a my jsme hned začali pracovati na svých zákopech. Naše setnina byla prozatím spojena ještě s jednou setninou. Byl již večer. Půda zde byla od silnice, jež vedla přímo k nepříteli, na levé straně z jilu a v pravo drobný písek. Na této silnici před námi asi deset minut vzdálena jest vesnička Annopol. Obyvatelé její byli vystěhováni a zůstalo v ní jen něco vepřového dobytka a drůbež, o něž se nikdo nestaral. Rozličné kusy nábytku byly odneseny z domků a složeny o kus dále v poli nebo v zahradě. Nepřítel, jenž byl před námi též zakopán, počal na nás hned prvý den po částečně probdělé noci stříleti. Střílel z děl celé dopoledne, ale bohudíky velice špatně. My jsme zde měli polní dělostřelectvo i těžké houfnice, které nepříteli slušně odpovídaly. Zde jsme poprvé viděli a slyšeli naše těžká děla. Odpoledne přestal nepřítel stříleti a my použili toho okamžiku a dali jsme si své věci, pokud to bylo možno, do pořádku. Doplnili jsme své zásoby střeliva a potravin. Konečně jsme ještě vyhloubili více své zákopy a v nich jsme se hleděli, jak nejlépe možno zařiditi. K večeru začalo znovu střílení z děl na obou stranách, jež se později zdvojnásobilo. Střílení nepřítele bylo zase velice špatné. Šrapnely a granáty padají velice daleko před námi. Celou noc jsme čekali, že bude nepřítel na nás útočit; za tím účelem byl našimi dělostřelci zapálen domek od nás v levo a stoh slámy zase v pravo. Noc byla tmavá a tichá a minula klidně. Druhý den v zákopech Započal krásně. Dostali jsme rozkaz zákopy naše co možná učiniti neviditělnými. Hlína i písek, jež byly vyházeny od spodu, byly z dálky dobře viditelné. A proto bylo nutno povrch pokrýti vrstvou hoření hlíny, což bylo vše v rychlosti ještě před svítáním vykonáno, dokud nepřítel dopřával nám k tomu potřebného času. Nyní vyčkávali jsme dalších událostí. Asi o 1/2 9. hodině spatřili jsme nad námi německý aeroplan, který přehlížel naše i nepřátelské posice. Bylo naň z nepřátelské strany silně stříleno, ale že byl velice vysoko, bylo střílení jejich bezvýsledné. Našimi zákopy procházel desátník, jenž měl dnes službu a pušku maje na rameni, zapisoval, komu co schází z výzbroje. Naše dělostřelectvo střílelo na město Opole a zapálilo tam velkou továrnu. S velikým zájmem přihlíželi jsme k tomuto střílení. Odpoledne, když střelba poněkud ochabla, při jíždí od zadu po silnici k našim zákopům naše polní kuchyně, již všichni s velikou toužebností očekáváme. Naši kuchaři, všichni to státní hoši, zastavili právě naproti zákopům na silnici. V těch místech několik našich kamarádů, při nichž stál náš vždy velice starostlivý, pan praporečník Š., zřídilo z několika větví u většího stromu chránítko, za nímž kuchyň hned zastavila. Dva kuchaři chopili se jednoho kotle, v němž bylo rozkrájené hovězí maso a druzí dva uchopili podobnou nádobu s polévkou. A nyní přikrčeni procházejí zákopy a roydělují nám do připravených šálků oběd. Vše děje se v úplné tichosti a dosti rychle. Každý z nás s velikou chutí pojídají tímto způsobem dodané jídlo. Po obědě Každý z nás chápe se tužky a vytahuje polní korrespondenční lístek a na něj píše svým drahým miláčkům snad již poslední pozdrav. Duše naše při psaní těchto pozdravů zalétá tam do naší milé vlasti a obírá se těmi, od nichž tak náhle byli jsme odloučeni. Večer vrací se naše výzvědná hlídka, vyslaná od jiné setniny, okolo našich zákopů zpět, a vypravuje nám, že byli dva z ní zastřeleni a jednoho zraněného že odnesli na puškách zpět. Rusové byli v záloze a hlídku nechali přiblížiti se na dostřel a pak do ní stříleli. Pozdě večer byla vyslána hlídka od nás do vesničky, ležící před a úkolem jejím bylo, kdyby nepřítel v noci na nás útočil, zapáliti několik domků, aby bylo na něj dobře viděti. V noci pršelo a nepřítel nás vůbec nerušil. Čtvrtý den ráno bylo viděti zase známou postavu desátníka ode dne, jenž zase zapisoval každého, kdo chtěl býti předveden k lékařské prohlídce. Při té příležitosti svěřovali jsme mu lístky a dopisy, jež posíláe každý svým drahým a on nám je doručí do naší kanceláře. Odtud již přijdou na polní poštu. Byla jich slušná hromádka. Potom byla zase u stromu na silnici nám dobře již známého lékařská prohlídka nemocných, při níž náš lékař seděl na žebříku, jenž sem byl za tím účelem z nejbližsího domku přinesen. Dále ho též používali důstojníci dělostřelečtí, kteří lezli na zmíněný strom a pozorovali z něj dalekohledy nepřítele. – Když bylo po prohlídce, přinesl nám zase náš desátník dopisy z našich domovů a hned nám je rozdával. Těchto dopisů a lístků chápe se každý adresát s horečnou nedočkavostí. Stále a stále je znovu přečítá a pak teprve pečlivě ukládá. Odpoledne začalo pršeti a pršelo celou noc. Naše zákopy byly plné vody a bláta a my jsme zkusili až běda. Nemohli jsme se dočkati ani rána. Střílení přestalo úplně. Ráno o 5. hod. byla zase lékařská prohlídka, jež se konala v domku. Potom jsme bourali dva domky, jež bylo nařízeno rozbourat a pracovali jsme na novém zákopu. Odpoledne zase nepřítel začal stříleti a náš desátník s puškou na rameni prochází zákop za zákopem a rozdává a též vybírá zase dopisy. Službu tuto dobrovolně vykonává celou tu dobu, co budeme v zákopech. Nepřítel střílí hodně a tentokráte, bohužel, též dobře. Naše dělostřelectvo také začíná mu důstojně odpovídati a mu k tomu jejich dělostřeleckému souboji prozatím klidně přihlížíme, ležící v zákopech. Hlína lítá od granátů, jež se zarývají zcela blízko před námi i za námi. Každý tuší, že to tenkrát s námi bude asi hůře dopadat.Mnohý má pro případ, že by padl, trefen jsa neb střepinou některého granátu, u sebe napsaný poslední pozdrav svým drahým, jejž doručil by, jsa k tomu pověřen, jeho nejblížší kamarád. Úkolu tomuto každý rukou dáním slibuje se slzou v oku čestně dostáti. Okolo 4 hodiny odpoledne zapadl nepřátelský srapnel z 15centimetrového děla přímo do našeho zákopu. Jemu za oběd padl náš milý svobodník Marek Karel. Dva jeho nejbližsí sousedí ohluchli na ucho, jeden pozbyl řeči z leknutí a dva byli lehce raněni. Brzy ba to dopadl zase jeden granát na silnici blíže našich zákopů. Střepinou raněna byla naše polní stráž , jež stála na silnici. Desátník Strop byl těžce raněn do ruky a jiný lehce do ramene. Tento první náš padlý kamarád zanechal též svým drahým vlastnoručně psaný dopis, v němž se s nimi loučil následovně ( cituji doslovně):
„Drahá manželko, děti a matko! Přijmete ode mne mnoho srdečných pozdravů z Ruska, daleko od Vás vzdáleného, ze země, do níž jsem byl zavezen, bych bojoval a chránil naši zem, císaře a krále před nepřítelem naší země rakouské. Zde, milá ženo, děti a předrahá matko, loučím se s Vámi i se všemi svými známými a kamarády. Přeji si, abyste zapoměli a neželili pro mne, neboť jsem musil konati povinnost za Vás všecky. Stále měl jsem Vás na mysli, ženo má, děti a matko, že snad se opět shledáme, avšak bohužel už navždy jsem od Vás odloučen a v cizí zemi pochován. Protož zapoměňte na mne docela, já již mám pokoj, nevím o ničem, neb jsem dokonal to, co pro mě bylo souzeno. Zde, moje milé dítky, ženo a matko, posílám Vám ještě poslední pozdrav, jenž jest psán se srdcem bolestným. Žijte s Bohem všemohoucím a Ty, žené má, pokud Ti to bude možné, hleď, by mým dětem nebylo ubližováno. Za to Tě prosím, ženo má, učiň to, co na Tobě žádám, neb já již nespatřím Vás a Vy mne nikdy více. Ještě Vás všecky ve spolek pozdravuji a líbám. Ženo má, děti a matko, žijte s Bohem a zapomeňtě na mne. S pozdravem psaní končím. Váš Karel Marek.“
Pozdě večer na obou stranách přestala děla řáditi A my se po tomto hrozném rozčilení zase trochu vzpamatovali. Od 1 hod. s půlnoci až do bílého dne střílelo se z děl i z pušek v pravo od nás. Šestý den ráno začíná pro nás krásně. Dozvěděli jsme se, že německá divise od nás v pravo v noci postupovala. Střílení zase trochu polevilo a naši hoši vyhledali blízko silnice vhodné místo pro hrob našemu včera padlému kamarádu – naší to první oběti. Hrob vyhlouben a naši hoši ukládají padlého za přítomnosti velitele našeho praporu a našich pánů důstojníků do písčité, chladné ruské země. Náš pan poručník předříkává při tom modlitby. Stojíme zde všichni se slzami v očích a s různými pocity v srdci. Hrob zasypán, květiny a kříž, jejž naši hoši zrobili z kulatého březového dřeva, s příslušným nápisem naň zasadili. Zajisté tanula nám všem přítomným na mysli otázka, na koho nyní přijde řada? Který bude nejdříve následovat? Náš desátník právě prochází zase zákop za zákopem, aby sepsal nemocné kamarády k lékařské prohlídce. Nad námi vidíme dva aeroplány. Jeden z nich jest dvojplošník. Nepřítel zase na ně střílel bezvýsledně. Následkem po dva dnz trvajícího střílení není možno, co potřebujeme k zýživě, obrdžeti. Oběd jsme měli až ve 4 hod. odpol. A večeře nebyla. O 9. hod. večer bylo dovoleno některým, by se uložili ke spánku a ostatní bdíme. O půlnoci nás zase oni vystřídají. Noc byla zase klidná a tichá a my, jsme nebyli ze spánku rušeni. Sedmý den ráno zase střílí z děl až někde u J........ . Nemocných rheumatismem každým dnem přibývá. Za šťastného pokládán ten, kdo má ještě trochu komisního tabáku a kousek novin na cigaretu. Večer konečně obdrželi jsme chléb. Nás desátník chodí zase od muže k muži a dává každému špetku tabáku do ruky. Noc minula zase klidně, ale na pravém křídle se děsně bojovalo, Rusové tam musili ustoupit. Osmý den ráno o půl 6 hod. začala z ruské strany strašná kanonáda. Rusové střílejí zase bohužel dobře. Lítá nám hlína a písek do očí. Byla již 1 hod. odpoledne a celý ten čas ležíme na břiše oblečeni a připraveni. Naše dělostřelectvo není slyšeti, snad již odjelo pryč. Vedle mne v zákopě leží náš známý desátník, jenž má dnes sedmý den službu nepřetržitě. Má hezkou hromádku dopisů a lístků, jež má odevzdat na poštu. Pozoruji ho. Z dlouhé chvíle četl jednotlivé lístky, jež byly někdy docela primitivní, jen kus papíru, vytrženého ze zápisníku. Obrátil se ke mně a řekl mi, maje oči plny slzí: „ Věř mi, není možno čísti tyto zprávy, jež naši hoši píšou svým milým, aby srdce při tom nekrvácelo.“ Potom Počítali jsme spolu rány z děl, jež Rusové nám posílali. Za 3 hodiny jsme jich napočítalo 82 a 26 z nich po dopadnutí neexplodovalo. Konečně přišel rozkaz k ústupu. Nyní viděl jsem, jak desátník vedle mne dopisy a lístky jemu svěřené od svých makarádů pečlivě uschovával. Potom ustoupili jsme z našich zákopů, v nichž byli jsme plných osm dní.
Článek je ve výstavbě a nadále se upravuje ..........